Podle sčítání obyvatel v roce 1921 žilo ve Frýdku 10 171 obyvatel, z toho bylo 7 232 Čechů, 1 992 Němců, 101 Poláků, 203 Židé a 643 osoby jiné národnosti. V Místku žilo celkem 8 488 obyvatel, z toho bylo 7 238 Čechů, 747 Němců, 22 Poláků, 134 Židů a 347 osob jiné národnosti.1 Ve Frýdku-Místku působilo před druhou světovou válkou několik velkých a menších židovských firem, které se převážně zabývaly výrobou a úpravami textilního zboží. Dále zde působily další velké firmy se zaměřením na jiné druhy výroby a značný počet židovských obchodníků, lékařů, farmaceutů a advokátů. Do dnešních dnů se dochovala značná část továrních budov, jejichž výstavba výrazně poznamenala vzhled některých městských čtvrtí. Přes značné škody, způsobené velkoplošnými asanacemi a přestavbou města v socialistickém období, se zachovaly alespoň některé továrny, bytové domy a vily, které v minulosti patřily židovským vlastníkům. Až na výjimky (hřbitov a Neumannova vila) nespadají pod památkovou ochranu a nacházejí se mimo městskou památkovou zónu Frýdek a Místek.
Nejvýznamnější židovskou stavbou na území Frýdku-Místku byla synagoga. Poprvé bylo jednáno o její výstavbě již v roce 1861.2 Výbor „Israelitische Kultus-Verein für Friedek, Mistek und Colloredow“ získal pro stavbu souhlas zemské vlády v Opavě, ačkoliv neměl vhodný pozemek. Pomohl majitel frýdeckého zámku a velkostatku arcivévoda Albrecht Habsburský, který bezplatně odstoupil 600 čtverečních sáhů podzámeckých zahrad při Štěpnickém údolí ke stavbě synagogy.3 Arcivévodská kancelář v Těšíně povolila výstavbu synagogy na levé straně tzv. říšské silnice v ulici „Drei Prutekgasse“ (Tří Prutků) nedaleko poutního chrámu Navštívení Panny Marie. Projekt stavitele Zapletala z Frenštátu byl poměrně jednoduchý a stavba tak získala střízlivou podobu v novorománském stylu. Během jednoho roku byla synagoga dokončena a 14. 9.1865 ji krajský rabín Simon Friedmann z Těšína vysvětil. Během necelých třiceti let stávající synagoga přestala vyhovovat početné židovské obci, provizorní výbor obce v únoru 1893 rozhodl o rozšíření synagogy a o její celkové renovaci.4
Staviteli Rudolfu Aulegkovi bylo zadáno zpracování projektu na její přestavbu. Aulegkova firma provedla také stavební práce, které byly ukončeny koncem léta 1893. Slavnostní znovuotevření synagogy se konalo 30. 9.1893.
Synagoga získala podobu výtvarně jednoduché stavby obdélného půdorysu v novorománském stylu, s půlválcovou emporou, se sedlovou střechou a s výraznějším štítem na vstupním průčelí. V bočních stěnách byla vsazena čtveřice vysokých, obloukem zakončených oken, s kruhovými nadsvětlíky, s dekorativními rámy a vitraillemi. V průčelí byla čtveřice menších oken, v patře navíc jedno podvojné. Frýdecká synagoga sloužila svému účelu celoročně, přibližná orientace sálu byla jihovýchodním směrem, její podoba odpovídala reformovanému ritu. Na štítě synagogy byly umístěny dvě litinové desky s Desaterem, nad nimi byl ve štuku proveden hebrejský verš žalmu. V předsálí bylo rituální umyvadlo „kijor“, ve vstupním vestibulu byly do zdi vsazeny tři pamětní desky, instalované u příležitosti čtyřicátého výročí dokončení synagogy.5 Jedna z desek vyzdvihovala zásluhy prvního předsedy židovského spolku, Hermanna Löwa. Uvnitř synagogy byly vestavěny patrové galerie, z nichž střední byla určena ženám. Na galerii byly instalovány varhany fy. Rieger z Krnova. Stěny synagogy, emporu a také kazetový strop malbami vyzdobil malíř Glücklich z Bielska. Synagógu obklopoval menší přírodně krajinářský park s řadou dendrologicky pozoruhodných dřevin. Synagoga stála na poměrně odlehlém místě, to bylo důvodem jejího vyloupení v noci na 3. 5. 1927. Pachatelé tohoto činu nebyli vypátráni.6
Ve Frýdku, s velkým počtem obyvatelstva německé národnosti, budova synagogy přečkala jak pověstnou „křišťálovou noc“ z 9. na 10. 11. 1938, tak i začátek okupace. Podle dlouho tradovaného tvrzení pamětníků byla zapálena dne 4. 6. 1939. Ve skutečnosti ji zapálila extremistická skupina zfanatizovaných mladíků německé národnosti v noci z 13. na 14. 6. 1939.7 Před vypálením byla synagoga znesvěcena a vyrabována. Židovská obec na tuto akci reagovala vznesením žádosti o povolení obnovy synagogy. Ustavená komise zjistila, že synagoga zcela vyhořela až na zdivo, které bylo jen z menší části výrazněji poškozeno. Okamžitě nařídila stavbu zabezpečit a oplotit. Bylo navrženo, aby synagoga nebyla obnovena a zbylé konstrukce byly zbořeny.8 Židovská obec se opakovaně proti tomuto záměru odvolala. Celou věc uzavřelo rozhodnutí městského zastupitelstva ze dne 24. 6. 1939, podle kterého měla být synagoga do 30. 6. rozbořena na stavební materiál, a uvolněný pozemek měl být do 30. 7. úhledně upraven. „Israelitische Kulturgemeinde Friedek-Mistek“ zasílala další odvolání, nicméně nový termín 31. 12. 1940 byl stanoven jako závazný. Demolicí byla pověřena stavební firma Rudolfa Lakomého z Frýdku.9 Parcelu, na které dříve stála židovská synagoga, včetně okolního parku a sousední školy získalo město Frýdek. Do konce války a ani později na tomto místě neproběhla žádná nová výstavba.10 Teprve v letech 1985-1986 byla část pozemků za někdejší synagogou a také pod synagógou použita při rozšiřování Revoluční ulice ve směru k novému koloredovskému mostu.
Jen málo z původního vybavení synagogy přečkalo období německé okupace. Litinové desky Desatera byly nalezeny na konci sedmdesátých let minulého století při bourání objektů hospodářského dvora nedaleko Baziliky minor Navštívení Panny Marie; obráceny textem dolů sloužily coby dlažba.11 Parochet z frýdecké synagogy je dnes v jedné ze synagóg v USA, v soukromém držení je litinové vykuřovadlo. Budova z hrázděného zdiva, se sedlovou střechou a s částečným nadkrytím vchodu (besídka „sukah“), která byla situována za budovou synagogy, unikla zkáze. Později byla využívána jako kůlna a k jejímu zboření došlo až na konci sedmdesátých let minulého století. Z parkové výsadby v okolí synagooy nakonec zbyly usychající borovice vejmutovka a morušovník bílý, které byly pokáceny kolem roku 2000. Zničena je i výsadba z kulovitě stříhaných javorů, vysázených podél ulice Revoluční.
Na začátku 90. let minulého století pozemek po zbořené synagoze včetně zpustlého okolního parku a sousední bývalé židovské školy přešel do majetku společnosti Chironax, s. r. o. První podnět na vznik pamětního místa obětem holocaustu v místě, respektive poblíže místa, na kterém v minulosti stávala židovská synagoga, vznikl až v roce 2015. O této záležitosti opakovaně jedná komise pro obnovu kulturních míst, historických památek a významných lokalit, která je poradním orgánem Rady Statutárního města Frýdek-Místek.12 Navrácení originálních litinových desek tzv. Desatera Božího do místa zbořené synagogy a jejich zakomponování do památníku není možné.13
Podobnou historii jako synagóga měla také židovská škola ve Frýdku na ulici „Drei Prutekgasse“ (Tří Prutků), dnešní ulici Revoluční. V roce 1863 se při náboženském spolku ustavila skupina, zabývající se zřízením židovské školy. Soukromá jednotřídní škola byla poprvé otevřena ve školním roce 1864-1865. Právo veřejnosti bylo škole uděleno od začátku roku 1875.14 Teprve počínaje rokem 1893 byla škola dostatečně finančně zabezpečena z prostředků židovského náboženského spolku a stále naléhavější bylo zajištění dostatečně prostorné nové budovy, která by také sloužila potřebám židovské obce.15 Příležitost se našla u příležitosti padesátého výročí přiznání občanských svobod Židům a padesátého výročí panování císaře Františka Josefa I. Slavnost položení základního kamene ke stavbě obecního domu a školy se konala 2. 12. 1898 a již na jaře roku 1899 začala výstavba. Městský stavitel Emil Hauke v létě roku 1900 školu dostavěl. Za účasti zástupců magistrátního úřadu města Frýdku, spolků z Frýdku a Místku i lidí ze širokého okolí byla škola 1.9. 1900 slavnostně posvěcena rabínem Dr. Judou Bergmannem a předána do užívání. Nová školní budova byla dvoupodlažní a sloužila také účelům obce jako „Gemeindehaus“. Ke zrušení školy došlo 8. 2. 1928, nicméně zbylí žáci školní rok 1927-1928 dokončili. Po četných stavebních úpravách se dodnes dochovala na ulici Revoluční ve Frýdku.16 Přestavbami zmizely dekorativní secesní fasády a zejména střešní nadstavba ve tvaru helmice nad dnes zazděným hlavním vstupem. Nedochovala se ani vnitřní secesní štuková výzdoba. V poválečném období budova někdejší židovské školy opětovně sloužila školským účelům, dnes je majitelem objektu společnost Chironax, s. r. o. Z vnitřního vybavení židovské školy se zachovalo několik jednotlivých předmětů, které jsou dnes uloženy v Muzeu Beskyd Frýdek-Místek.17
Židovský hřbitov se nachází ve Frýdku na Slezské ulici č. p. 1982.18 Hřbitov byl založen 10. 6. 1882 a první pohřeb se konal 10. 10. 1882. V roce 1910 byl hřbitov oplocen současnou vysokou cihlovou zdí s betonovou zdí a na čelní straně byly do zděných pilířů osazeny dekorativní mříže se smíšenou ocelovou a kovanou konstrukcí.19 V roce 1993 byl hřbitov prohlášen za nemovitou kulturní památku.20 Poslední pohřby na židovském hřbitově proběhly kolem roku 1941, znovu ojediněle po válce. V období 2. světové války došlo ke konfiskaci hřbitova, dne 27. 7. 1941 byl hřbitov s obřadní síni převeden na Vystěhovalecký fond. Po osvobození nedošlo k obnově Židovské obce ve Frýdku-Místku, ke dni 28. 7. 1945 byl židovský hřbitov předán pod národní správu, která byla zrušena 26. 4. 1947 a hřbitov byl následně předán Židovské obci Ostrava. Nadále zůstal ve vlastnictví státu, teprve 20. 5. 1991 dle zákona č. 403/1990 Sb. byl navrácen do majetku Židovské obce Ostrava.
V roce 1954 mělo dojít k demolici budovy s obřadní síní pro špatný stavební stav, následně byla předána do užívání Církve adventistů sedmého dne ve Frýdku-Místku, která zajistila obnovu budovy, a v roce 1969 sbor adventistů otevřel modlitebnu. Bohužel při této opravě byly odstraněny dekorativní prvky v historizujícím stylu a došlo k zásadní proměně v interiéru. Stejně jako za války tak i v poválečném období nebyla hřbitovu věnována větší pozornost, po dlouhá léta byl hřbitov nezajištěný a volně přístupný. Až na ojedinělé krádeže kamenných prvků některých náhrobků (např. strhaná část žulových desek z obkladu monumentální hrobky rodiny Neumannů) zůstal hřbitov zachován v původním nezměněném stavu. Po roce 1990, zejména v letech 1993-1995 skupiny sociálně nepřizpůsobených osob, které nebyly schopny zachovávat morální a právní normy společnosti, postupně z židovského hřbitova demontovaly a odcizily všechny kovové prvky, jako byly mříže, konzoly, lucerny, dekorativní oplocení, zvedací kruhy na krycích deskách hrobek, bronzová písmena textů na náhrobcích, litinová hrobní čísla apod. U některých náhrobků došlo i k vyškrábání plátkového zlacení písmen a dekorativních prvků (např. na hrobce Adolfa Landsbergera byly odsekány pozlacené mozaikové kostičky v lemujícím vlysu).21
K největšímu poškození náhrobků vandaly došlo v noci ze 16. na 17. 9. 1997. Skupina nezletilých jedinců (5 hochů a 2 dívky ve věku 12-17 let) poškodila nebo vyvrátila 85 náhrobků v levé zadní části hřbitova. Pro nízký věk pachatelů bylo trestní stíhání zastaveno.22 Začátkem září 2004 byla většina poškozených náhrobků znovu postavena. K dalšímu poškození náhrobků mladistvými vandaly ze sídliště Slezská došlo v letech 2015 a 2016. O údržbu hřbitova a obnovu náhrobků se zasloužil Petr Hytka z Židovské obce Ostrava, který ve spolupráci s mladými lidmi a seniory z „Aktion Sühnezeichen Friedensdienste“ po několik let bezplatně pracoval na odstranění přerostlé trávy, náletových dřevin, úpravě cestiček mezi hroby a vztyčení povalených náhrobků. Jejích oprava a znovu postavení si vyžádalo nemalou částku finančních prostředků z Nadačního fondu obětem holocaustu, přispěly i Magistrát ve Frýdku-Místku a Židovská obec v Ostravě ze svého rozpočtu.23 Na základě žádosti ŽO Ostrava Statutární město FM každoročně přispívá na údržbu a opravy na židovském hřbitově částkou 60-70 000 Kč. Ke dni 9. 11. 2016 došlo na náklady Statutárního města FM k obnově oplocení v zadní části hřbitova, bylo realizováno nasvícení přístupu ze zadní parkové části a byl zprovozněn kamerový systém s napojením na centrální pult Městské policie Frýdek-Místek. Hlídky městské i státní policie pravidelně provádějí kontroly hřbitova při výjezdech na sídliště Slezská. Tato opatření zcela zabránila výskytu vandalů a bezdomovců židovském hřbitově. Údržbu zeleně a sekání trávy na židovském hřbitově zajišťují od roku 2016 Technické služby Frýdek-Místek, a. s.24
Od roku 1969 jsou přední část hřbitova (bez hrobů), budova obřadní síně (dnes modlitebna) a úzký pruh v levé části hřbitova (bez hrobů) převedeny na Církev adventistů sedmého dne. Smuteční síň, umístěná na parcele 6657/1 o výměře 1 233 m2, byla prodána Církvi adventistů sedmého dne, dle kupní smlouvy z 31. 5. 1990 za částku 4 120 Kč. CAS ji již dříve přebudovala na modlitebnu. Dne 25. 10. 2006 senátorka a primátorka Statutárního města FM Ing. Eva Richtrová předala původní hřbitovní knihu (index k pohřbeným osobám) včetně plánů hrobových polí ŽO Ostrava. Právě tato archiválie motivovala k provedení pasportizace hřbitova, porovnání skutečného stavu s původními zápisy o pohřbení.25 Pasportizaci hřbitova provedli v letech 2007-2008 Libuše a Michal Salomonovičovi z ŽO Ostrava. Ani toto porovnání nedává vysvětlení, kde se nacházejí dnes chybějící náhrobky, případně zda byly vůbec postaveny (např. 10. řada skupiny VI., kde v současnosti nestojí ani jediný náhrobek). Protože obnova zdevastovaných náhrobků byla prováděna předtím, než byl index pohřbených nalezen a předán ŽO Ostrava, ne vždy bylo správně určeno místo, kam náhrobek správně patří. Největší nepřesnosti jsou ve skupině I. a II. dětských hrobů v přední části hřbitova (Nefale).
Na frýdeckém židovském hřbitově je dochováno přes 300 různě poškozených náhrobků a hrobek se jmény příslušníků 110 rodin, z toho 103 náhrobků bylo donedávna povalených nebo vandaly rozbitých. 110 rodin. Najdeme zde také několik unikátních náhrobků, např. hrobka továrníka Adolfa Landsbergera, kterou podle návrhu Jana Kotěry realizovala gerská firma Wilfert, nebo hrobka továrníka Julia Neumanna, kterou postavila vídeňská firma Eduarda Hausera.26 Židovský hřbitov bývá zpřístupněn sporadicky, první komentované prohlídky začaly probíhat v 80. letech minulého století. Mezi roky 2015 a 2021 probíhaly komentované prohlídky židovského hřbitova od května do září, vždy první neděli v měsíci v 13.00, 14.00, 15.00 a 16.00 hod. V roce 2022 došlo k omezení počet prohlídek na jednu v první neděli v měsíci v 15.00 hod. Situaci komplikuje obtížný vstup na hřbitov, ŽO Ostrava totiž prodala Církvi adventistů sedmého dne vstupní trakt včetně hlavní brány a dvou branek pro pěší. ŽO Ostrava, ani Statutární město FM nemají od brány klíče a vstup je nutný se souhlasem CAS včetně otevření.27 Jediný možný vstup na židovský hřbitov je možný v době bohoslužeb CAS, každý týden v sobotu, což je Šabat (šábes), kdy se na židovské hřbitovy nechodí. Adventisté praktikování šabatu – soboty jako dne odpočinku a součásti Desatera převzali a zachovávají tzv. biblickou sobotu a mají v obřadní síni sobotní školu, dopolední bohoslužby a odpolední programy. Od roku 2015 se jedná o označení židovského hřbitova informační tabulí, je připraven také záměr naučné stezky, přibližující dochované židovské stavby a památky. Pietní místo nebo památník obětem Šoa se doposud nepodařilo vybudovat.28
V roce 1945 byly vydány dekrety o znárodnění a zestátnění průmyslu, bank a dolů. Na jejich základě byly v roce 1946 zestátněny textilní podniky na území Frýdku-Místku, dosavadní národní správa – textilní závody Burschik & spol. Frýdek-Místek (Burschik, Ladek a spol.) a došlo k založení národního podniku Slezské bavlnářské závody – SLEZAN. V rámci SLEZANU se tak ocitly někdejší židovské firmy „Adolf Landsberger, Friedek. Erste schles. Baumwoll und Flachsspinnerei, Weberei, Färberei, Bleiche u. Appretur Fabrik“ (založená v roce 1851), „Brüder Neumann. Baumwollspinnerei. Zwirnerei, mechanische Weberei, Bleiche und Appretur“ (založená v roce 1868), „Brüder Tauber. Mechanische Weberei“ (založená v roce 1889), „Alois Lemberger. Schaffwol u. Baumwolwaren Fabrik in Swiadnow Mistek“ (založená v roce 1869) a německé firmy „Johann Elzer. Baumwollspinnerei, Zwirnerei, mechanische Weberei, Bleiche, Appretur, Macerisieranstalt u. Färberei“ (založená v roce 1851), Carl Herliczka. Mechanische Weberei, Bleich und Appreturfabrik – Mechanická tkalcovna, bělidlo a úpravna“ (založená v roce 1880). Pod SLEZAN byly také převedeny některé výrobní objekty nejstarší židovské firmy „Josef Munk u. Söhne“ (založená v roce 1832), která byla zlikvidována po veřejné dražbě 16. 11. 1936 a jejíž objekty koupily město Frýdek, družstvo tiskařů ve Dvoře Králové a Rudolf Tauschmann.
V roce 1990 došlo k privatizaci státního podniku Slezan formou malé kupónové privatizace a Fond národního majetku ustavil nástupnickou společnost Slezan Frýdek-Místek, a. s. Vlivem silné konkurence zejména asijských dovozců a ekonomické krize se v roce 2008 Slezan ocitl v insolvenčním řízení.29 V průběhu ledna 2009 poklesla výroba meziročně o 70 %. Ztráta jenom za leden 2009 dosáhla 8,4 mil. Kč. Ve stejné situaci se ocitly od Slezanu dříve odštěpené společnosti Sletex, s r. o. a UNI s r. o. – Osmička. Počet zaměstnanců poklesl z 2 200 na necelých 600, z toho 420 ve Frýdku-Místku. Věřitelský výbor umožnil zpracování všech zbylých surovin na skladě, ke dni 1. 2. 2009 ve firmě pracovalo 634 lidí, z toho 388 již obdrželo výpověď. Společnost zanikla 15. 9. 2016 fúzí s pražskou firmou TEXTIL INVEST, a. s., přičemž vznikla nová společnost SLEZAN HOLDING, a. s.
V roce 2014 došlo k demolici bývalé přádelny firmy Adolf Landsberger, naposledy přádelna Sletex, s r. o. na Nádražní ulici ve Frýdku-Místku. Přestože se jednalo o velmi hodnotný objekt ve stylu industriální secese, který byl neúspěšně opakovaně navrhován na prohlášení za nemovitou kulturní památku, nakonec k jeho demolici došlo. Důvodem byl nezájem Ministerstva kultury ČR a špatný stav obvodového zdiva. Přádelna byla nejprve staticky zpevněna a zabezpečena, nakonec došlo k jejímu zboření. V týdnu od 17. do 23. 2. 2014 probíhalo vyklízení a třízení odpadů, v týdnu od 27. 2. do 3. 3. 2014 došlo k vyčištění areálu a přípravě vlastních demoličních prací. Demolice započala 3. 3. 2014 a byla prováděna pomocí demoličního bagru CAT 365 B. Odstřel budovy vzhledem k husté okolní zástavbě nebyl možný. Demolice přádelny vyvolala prudké reakce nesouhlasu u veřejnosti a způsobila mimořádný zájem médií všeho druhu. Zároveň vedla k urychlení procesu, který vedl k uzavření Memoranda o spolupráci mezi Statutárním městem Frýdek-Místek a SLEZANEM Frýdek-Místek, a. s. – TEXTIL INVESTEM GROUP, a. s.30
Z důvodu plánované fúze, která byla plánována v průběhu roku 2016, došlo ke změně názvu subjektu na SLEZAN HOLDING, a. s. Vycházelo se ze zkušeností z jiných měst České republiky, ze kterých vyplynulo, pokud je na území města mnoho nevyužívaných průmyslových staveb či památek a nejsou finanční prostředky na jejich aktuální revitalizaci, mohou vznikat postupem času neestetické ruiny, které zhoršují kvalitu nejen místa této stavby, ale také estetickou a tržní hodnotu přilehlého širšího území a nemovitostí s ním souvisejících. Takto neudržované a nevyužívané objekty v konečném důsledku mohou zásadním způsobem ničit image a atraktivitu města. Statutární město Frýdek-Místek ani SLEZAN HOLDING, a. s. nechtěly takový scénář připustit a hodlaly memorandem o spolupráci položit dlouhodobý základ spolupráce municipální sféry a soukromého vlastníka významné části komerčních nemovitostí ve městě Frýdek-Místek. Realizace Memoranda by, mimo jiné, měla směřovat k odstranění fragmentace města, díky začlenění průmyslových areálů do jeho urbanistické struktury včetně záchrany a ochrany původních pro město charakteristických průmyslových fasád. Dále by měla přinést zlepšení infrastruktury ve městě, oživení a vznik nových veřejných prostranství, včetně zeleně, a maximální utlumení průmyslové činnosti v areálech včetně snížení vnitroměstské dopravy. Vše by mělo přispět ke zlepšení životního prostředí, urbanismu a tváře města.31
Před uzavřením Memoranda bylo ze strany Ministerstva Kultury ČR opakovaně rozhodnuto o neprohlášení vybraných továrních objektů za nemovité kulturní památky ČR. Jednalo se o tyto budovy: bývalá přádelna bavlny firmy Adolf Landsberger č. p. 1085, na parc. č. 2822/1, k. ú. Frýdek (Nádražní ulice, přádelna Sletex – stavba byla odstraněna v roce 2014); bývalá hlavní tovární budova firmy Alois Lemberger č. p. 938, na parcele č. 2219, k. ú. Místek (Hálkova ulice – s výjimkou tkalcovny byl celý areál zbořen v roce 2022); bývalé sklady firmy Adolf Landsberger, na parc. č. 2829/2, k. ú. Frýdek (sklady u nádraží ČD); bývalá tkalcovna firmy Josef Munk a synové č. p. 1077, na parc. č. 2795, k. ú. Frýdek (sklad Staroměstská ulice, Rudolf Tauchman); bývalá tkalcovna firmy Bratři Neumannové č. p. 2292, na parc. č. 2814/2, k. ú. Frýdek (tkalcovna Těšínská). Ministerstvo kultury ČR opakovaně vydalo stanovisko, že objekty svým umístěním, charakterem a historickou podstatou nesplňují podmínky pro prohlášení za kulturní památky.
Memorandum mezi Statutárním městem Frýdek-Místek a SLEZAN HOLDINGEM, a. s. završilo snahu o dlouhodobou spolupráci v oblasti rozvoje a zvýšení kvality území města Frýdek-Místek ve všech jeho aspektech (urbanismus, architektura, kulturní dědictví, životní prostředí, pracovní místa, veřejný prostor, městská zeleň, atraktivita města atd.). Rada města Frýdku-Místku memorandum projednala 12. 1. 2016 a Zastupitelstvo města Frýdku-Místku následně 22. 1. 2016 Memorandum schválilo. Na základě Memoranda byly schváleny zóny – oblasti, ve kterých se nacházejí významné průmyslové objekty, u kterých má nadále smysl usilovat o jejich zachování.
Oblast č. 1 kolem nádraží Českých drah, na Nádražní a Těšínské ulici je oblastí s největší koncentrací nemovitostí po bývalých textilních závodech, dnes využívaných pro různorodé funkce, např. skladování, administrativu, poskytování různých služeb nebo obchod atd., tato oblast se živelně vyvíjela, byla mnohokrát v posledních dekádách zatížena stavebními zásahy bez jasné koncepce s přihlédnutím k aktuálním provozním potřebám podniku SLEZAN. Z důvodu značných zásahů v minulém století se zachovala pouze část původních objektů, jejichž fasády budou chráněny, zbylé stavby ztratily svoji historickou hodnotu i náplň a dnes jsou stavbami pro původní účel nepotřebnými. Případné revitalizace v oblasti umožní odliv průmyslového využití mimo frekventovanou část města a nové funkce budou voleny jako méně rušivé a méně dopravně zatěžující své okolí. Celá oblast je v návrhu městské průmyslové památkové zóny. V této zóně se dochovalo zejména centrální skladiště firmy Adolf Landsberger, bývalé ústředí firmy Josef Munk a synové (č. p. 1088, Obchodní centrum Pracák), bývalá tkalcovna a další provozy firmy Josef Munk a synové (č. p. 2098, klub Stolárna, č. p. 1089, hotel Richtr). Na pozemcích po přádelně Adolfa Landsbergra na Nádražní ulici byla dokončena demolice zbylých architektonicky nehodnotných objektů a podle studie se připravuje výstavba tří až čtyř nízkopodlažních objektů bytové zástavby a občanské vybavenosti. Na Těšínské a Potoční ulici zůstaly zachovány dřívější výrobní objekty firmy Josef Munk a synové a Bratři Neumannové (č. p. 2293, DAS – dopravní a automatizační systémy, s r. o., č. p. 1092, 1093). Na Potoční ulici (č. p. 1094) zůstal zachován objekt někdejšího internátu pro zaměstnance firmy Adolf Landsberger (dnes komerční kancelářský objekt). Na Těšínské ulici po částečné demolici probíhá dostavba objektu bývalé střední školy podnikání a řemesel (původně fa. Adolf Landsberger), která bude sloužit potřebám Městské policie Frýdek-Místek (č. p. 1083). Bývalý výrobní a skladový areál firmy Bratři Neumannové na Pekařské ulici byl zbořen již v roce 1982 v rámci výstavby sídliště Slezská. Stavebně nedotčená zůstala tkalcovna firmy Bratři Neumannové na Těšínské ulici (č. p. 1083), která má obnovenou historickou fasádu v rámci Fondu regenerace Statutárního města Frýdek-Místek. Objekt zůstává ve vlastnictví SLEZAN HOLDINGU, a. s. a sporadicky slouží k pořádání kulturních akcí a výstav.32 V roce 2022 byl zbořen sousední bývalý hlavní sklad pomocných materiálů – na uvolněné ploše dojde k výstavbě komerčních, volnočasových a bytových objektů v rámci realizace tzv. Bulváru Adolfa Landsbergra.33 Oblast přádelny „Osmička“ na Staroměstské ulici (č. p. 782), původně Bratři Neumannové, po částečné demolici nehodnotných novodobých objektů bude zachována pro další využití, např. muzejní a expoziční účely – mohlo by zde vzniknout textilní či jiné muzeum, knihovna, zájmové kluby, zkušebny, mohou zde probíhat koncerty, komorní hudební vystoupení případně může vzniknout multifunkční kulturní sál za předpokladu výstavby hlediště ve dvoraně areálu. V případě scelení by v rámci areálu mohl vzniknout projekt nadregionálního významu, areál je plošně rozsáhlý s možností vybudování rozsáhlé infrastruktury.34
Oblast č. 2, která je situována kolem a za víceúčelovou sportovní halou Polárka, zahrnuje v lokalitě Na příkopě areál ředitelství bývalého ředitelství s. p. Slezan, bývalý ZOO park, a sportovní areál TJ Slezan a areál šicích dílen pod estakádou. V dané oblasti je klíčové zpracování studie budoucího využití, aby mohlo dojít k doplnění stávajících funkcí zejména z oblasti sportu, kulturních, výstavních, prodejních akcí a trávení volného času. Zachována by měla být tzv. vlastní vila Adolfa Landsbergra v ulici Na příkopě (č. p. 1220), která má dochovanou hodnotou historizující fasádu a mnoho prvků původních interiérů, jako jsou historické schodiště, dekorativní štukové stropy a dřevěné obklady stěn a dekorativní vyřezávaný strop s intarziemi v hlavním sále, které pocházejí z 90. let 19. století. Někdejší lesopark, který přiléhá k Landsbergrově vile, byl v letech 1960-1976 přetvořen do podoby ZOO parku závodního klubu ROH Slezan.35 V roce 2013 byl založen Spolek pro Faunapark Frýdek-Místek, který se v současné době o využití parku a o jeho údržbu a další rozvoj. V průběhu roku zde probíhají stovky akcí zaměřených na mateřské a základní školy a také programy a prezentace určené široké veřejnosti.
Oblast č. 3 zahrnuje areál bývalé firmy Alois Lemberger (naposledy závod Slezan 01) na ulici J. Opletala a Hálkově v Místku. V průběhu roku 2022 došlo k demolici většiny výrobních a skladových objektů včetně novodobé kotelny. Pro špatný statický stav byl zbořen i původní historický komín z 90. let 19. století. Zachována zůstala tkalcovna v čele areálu (č. p. 938), která pochází z roku 1893 a má podobu rozsáhlého jednopatrového objektu s fasádami z režného cihelného zdiva, v průčelí s mansardovou střechou. Budovu tkalcovny původně krylo pět řad pilovitých prosklených střech. Současný vlastník společnost MARLENKA International, s. r. o. má v úmyslu bývalou tkalcovnu změnit do podoby reprezentativního sídla společnosti, svoje místo zde také nalezne expozice historie společnosti Marlenka, která vznikla ve Frýdku-Místku v roce 2003. Má zde také být informační centrum, podniková prodejna, cukrárna a svoje místo zde patrně také nalezne expozice, která bude přibližovat historii výroby textilu v oblasti Frýdku-Místku a Pobeskydí.36
Oblast č. 4 zahrnuje průmyslové areály na ulicích Beskydská a Frýdlantská v Místku. Většina objektů je využita pro logistické účely a probíhá zde také výroba a montáž dílů pro automobilku Hyundai. V říjnu 2017 byla zahájena demolice výrobního areálu někdejší firmy Johann Elzer (naposledy závod Slezan 03) – v tomto případě se nejednalo o firmu, vlastněnou židovskými podnikateli. Na uvolněné ploše podle studie vyrostou bytové domy a občanská vybavenost.
Závěrečné konstatování nevyznívá příliš optimisticky. V době okupace zcela zanikla někdejší velmi početná židovská komunita ve Frýdku-Místku. Z arizovaného židovského majetku byly navráceny obytné domy rodinám Quittů, Nohlů a Landsbergrů. Při osvobození města v květnu 1945 zanikly po výbuchu munice továrny Adolfa, Rudolfa a Oskara Landsbergrových na Příborské ulici v Místku (č. p. 273, 296, 585). Nejvíce domů a továrních objektů zaniklo v rámci tzv. socialistické přestavby Frýdku-Místku. V Místku a v Koloredově na Ulici Pionýrů byl zbořen dům Ignáce Lichtensterna (č. p. 941), vila Aloise a Artura Lembergra, Ferdinanda A. Geiringera (č. p. 939), vila Herrmanna a Heinricha Löwa (č. p. 848). V ulici J. Opletala (dříve Hřbitovní ulice) zanikla tkalcovna a vila Carla Herliczky (č. p. 869, 844), nová Herliczkova továrna na Anenské ulici (č. p. 139), dům Gustava Goldbergra na téže ulici (č. p. 667), pekárna Heinricha Trammera (č. p. 861), textilka bratrů Johanna a Salomona Tauberů na ulici U staré pošty (č. p. 764, 1483). Ve Frýdku byly zbořen v Molotovově, Tolstého a Gogolově ulici domy Hermíny a Sigmunda Demnerových (č. p. 635, 235, 196), na Hasičské ulici byl zbořen dům MUDr. Viktora Machatschka (č. p. 133), na Mariánské ulici zanikl dům Dr. Jonase Lamberga (č. p. 1859), na Jeronýmově ulici byl zbořen dům Eli Singer (č. p. 398) a zanikly i další objekty. V Místku na ulicích Politických obětí a Třebízského zanikla většina továrních objektů dřevozpracující firmy Ludwig Rundt & Co. Ve Frýdku na ulici Pekařské a Dr. Vančury zanikly sklady a výrobní objekty textilky Julia a Leopolda Neumannů (č. p. 652, 653, 351). Po zboření Landsbergrovy přádelny na Nádražní ulici a většiny objektů bývalé textilky Aloise a Artura Lembergrových na ulici Politických obětí demolice dnes nevyužitých továrních objektů, které po více než sto let tvořily dominanty panoramatu Frýdku-Místku, patrně dočista ustanou. Díky Memorandu, které bylo uzavřeno mezi Statutárním městem Frýdek-Místek a SLEZAN HOLDINGEM, a. s., so podaří ochránit alespoň pozůstatky monumentální tovární architektury.
Jiřina a Jaromír Poláškovi
(Sborník z Konference Židé a Morava 2022, Kroměříž 9. 11. 2022 – v tisku)
PoznámkyPrameny a literatura, text k foto
