5.5.1912
hebrejsky:
Zde se ukrývá žena významná a řádná,
paní Sara, dcera chavera, pana Šimeona z kmene Levi,
manželka chavera, pana Jicchaka z rodu kohenů.
Všemohoucí, jenž spočíváš na výšinách,
smiluj se nad jejím mužem a dcerami,
jež prolévají [tolik] slzí ve svém žalu.
Svou dlaň vztahovala k ubohým,
kráčela po stezce přímé,
její duše se vznesla k výšinám v čistotě,
zesnula v 33. den omeru 672 podle malého počtu
a byla pohřbena v dobrém jméně v 34. den omeru.
Tvar i rozměry náhrobku se až ortodoxně drží tradičních zvyklostí. Text je však velmi obsáhlý a veršovaný a zvýrazněná písmena na začátcích řádků tvoří akrostich jména a příjmení pohřbené, což odpovídá zvyklostem haskalovým až emancipačním.
Vyobrazení smuteční vrby je regionálně velmi oblíbeným symbolem, často se vyskytujícím mimo jiné i na židovském hřbitově v Žilině.
Paní Sara zesnula 33. dne omeru, tedy o svátku Lag ba-omer. Omer - sedmitýdenní období mezi svátky Pesach a Šavuot - je připomínáno mimo jiné tradičním menším svátkem ve 33. den omeru, jehož název Lag ba-omer vychází z hebrejského zápisu číslovky 33 - ל''ג, tedy LG (30+3). Číslice následujícího dne pohřbu, 34. dne omeru, je zde zapsána v opačném pořadí ד''ל , tedy DL (4+30), čímž je zdůrazněno vyjádření smutku: hebrejské slovo "dal" znamená chudý, ubohý. Kdyby bylo číslo zapsáno běžným způsobem ל''ד, tedy LD (30+4), připomínalo by slovo "lada" - narození, čemuž se autor epitafu chtěl zřejmě vyhnout.